Za každým filmem, reklamou či hudebním klipem stojí velké
úsilí, spousta natáčecích hodin a dlouhé hodiny střihu, přesto si lidé většinou
pamatují pouze jména herců či režiséra. Málokdy slyšíte obdivovat kameramana či střihače. Ale právě tito lidé jsou kostrou filmařského
výtvoru. Zdeněk Látal z Boskovic, šestnáctiletý student multimédií v Prostějově, má nakročeno stát se profesionálním kameramanem.
Barbora Fritzová
Zdeňkovy první ambice směřovaly k programování, v dětství
měl velký zájem o hry a to nejen z hráčského křesla, svoje herní série si
natáčel a zároveň přemýšlel o tom, že by se na tvorbě her sám podílel. Směr byl jasný,
umělecká škola se zaměřením na multimédia a tak již v osmé třídě základní školy
Zdeňek vyrazil z rodných Boskovic do Prostějova na Střední školu designu a módy (SŠDAM) při příležitosti dne
otevřených dveří a neváhal s sebou přibalit své herní výtvory. Tehdy si vzal k srdci doporučení věnovat se střihu a hraným filmům, vytvořit něco reálného a upustit
od počítačových her.
Brzy byl za
svoje studentské úspěchy oceněn starostkou Boskovic a zřejmě v té chvíli se nejspíše zrodila
vášeň pro opravdové kameramanství, neboť se prakticky ve stejné chvíli poprvé setkal s
profesionálním kameramanem. Tento kontakt byl pro něj velice cenný, neboť z
prvotních pozvánek na občasné natáčení se později staly zakázky na natáčení
fotbalových utkání, různých akcí či reportáží.
Těmto aktivitám se věnoval o víkendech na střední škole,
například natočil reportáž z boskovických synagog či snímek z prostředí Drahanské vrchoviny.
Mimo to také natáčel minifilmy se svými bratranci, které byly většinou o třech hercích a Zdeněk plnil roli režiséra. Tato úloha mu
často připadá dodnes, avšak nadšený z toho není.
„Nemám rád, když mě někdo
nazývá režisérem, pokud musím, tak film zrežíruji, ale ne proto, že bych chtěl,
ale proto, že není nikdo jiný, kdo by to udělal. Já nejsem vůdčí typ a nebaví
mě organizovat herce a tvořit celou scénu. Jako kameraman stačí, když do
natáčení vstoupíte občasně, pokud vám scéna nepřijde oku lahodící, nebo když
chcete změnit rozestavení.”
V prvním ročníku na Střední škole designu a módy v Prostějově neměl ke svojí tvorbě tolik prostoru, neboť rozvrh byl velmi časově
náročný. „Končili jsme kolem čtvrt na pět a potom už se toho tolik stihnout
nedá.“ Krčí rameny Zdeněk. Dnes už je tomu ale jinak a projektů má čím dál tím
víc, jedním z nich je například maturitní film pro čtvrtý ročník, dále natáčení breakdance ve Zlaté bráně či soutěže mladých módních návrhářů Doteky módy. Nejzajímavějším projektem mladého kameramana je ale nejspíš zachycení půlmaratonu, jehož kulisu letos v létě tvořil Moravský kras.
Zdeněk Látal má však namířeno mnohem výš, rád by točil filmy, hudební videoklipy či reklamy. „Podle mě na české filmové scéně chybí
kvalitní filmy pro mladé, v České republice se točí zejména pro starší
publikum, mám na mysli Babovřesky a podobně,” konstatuje a dodává: "Většina mladých lidí sleduje zahraniční filmy, protože jsou akčnější. Já tomu
rozumím, když jsem začínal, měl jsem také v hlavě vzory v podobě hollywoodských filmů a
snažil jsem se jim přiblížit. I my tu můžeme točit filmy této úrovně. Problém je ale v tom, že šikovní lidé odcházejí do zahraničí za lepším platem a
tak se nic nemění a točí se spíše pro starší generaci."
A jak vidí Zdeněk vlastní budoucnost? "Já se zatím do zahraničí nechystám, nejsem si jistý svou
angličtinou, ale rád se cizinou inspiruji. Mými zahraničními vzory jsou kameraman Devin Graham a tvůrčí skupina Corridor Digital. Mám také rád filmovou sérii Rychle a Zběsile,“ dodává.