(báseň
k 100. výročí založení radnice)
Ona,
ta naše mohutná dáma
žije
tady už dlouho s náma.
Sto
let je tu,
to
bude humbuku.
Mohutná
dáma vysoko hledí
nad
město, obce a domy větší.
Nad
město, obce – pohled svůj nese,
pohled
zcela odlišný, krásný a kouzelný.
Však
pohled kouzelný spatřit můžeš,
když
po schodech vyjdeš do nebes.
Tam
zakotvíš oči své
a
do dálek prohlédneš.
Tam
vysoko ve čtyřiceti dvou a půl metrech
tvé
oči rozprostřou se na Svatý kopeček
a
říkají „hleď ještě dál, co nejdál můžeš“
uvidíš
hory, doly a údolí
uvidíš
stromy a cesty polní.
Sestoupit
však jednou musíš
z
výšky celý nadšený.
Dolů
se ti jde jen stěží
odtud
nechceš odejít.
Vedle
tebe stojí stařec
otázku
ti pokládá,
„Kam
tvé oči vidí až jen?“
„Mé
však už nic nevidí.“
Odcházíš
dolů – smuten celý,
odcházíš
od starce dál.
Přicházíš
před dámu,
pohlédneš
v tu ránu
na
starce, jak hledí k Vám.
Šarlota
Šínová, duben 2014