(báseň
k 90. výročí básníkova úmrtí)
Nad
hrobem Tvým
se
lidé sklánějí,
položit
svíčku tu chtějí.
I
já jsem se tu skláněla,
abych
na tebe nezapomněla.
Žil
tu Prostějovan jako já.
Avšak
s velkým srdcem,
co
na místě správném měl.
Tvá
láska v srdci mém se uložila,
i k
chudým chování by mělo moudré býti.
Miloval
– štěstí, lásku a maličkosti
miloval
rodinu – to nejcennější.
Avšak
smířit s něčím se nedokázal!
Snil
o světě, který se směje a voní,
ne
o světě, který tmou zavání.
Snil
o lidech, co jsou si rovni,
ne
o lidech hamižných a zbrklých.
Přesto
smrti se nebál – silný muž
co
podlehl na nemoc zlou,
pod
názvem tuberkulózou.
V
srdci mém přesto žije dál,
v
mé mysli i v srdcích ostatních.
On
nezemřel – vždyť žije dál!
Na
místě bez válek, smutku a nechuti,
na
místě krásy, lásky a milosti…
Šarlota
Šínová, únor 2014