Když pétanque vyzkoušel poprvé, netušil, že jej
tato hra původem z Francie nepřestane bavit dalších dvacet let. Za tu dobu
sehrál Petr Linduška mnoho pétanquových utkání a okusil nejeden sladký pocit
vítězství. V Litovli, kde žije, pomohl založit dodnes fungující
pétanquový klub. A podílel se také na organizaci mistrovství
republiky.
Petr Komárek
„Začalo to v devadesátých letech. Švagr přivezl z Francie do
Litovle sadu železných koulí a s velkou slávou nám ukazoval, že toto je ten
slavný a známý pétanque,“ popsal Petr Linduška, jak se s populární hrou
seznámil. I přes neznalost pravidel jí věnoval značnou část svého volného času.
„S přáteli jsme o tom něco vystopovali na internetu. Poté jsme začali pétanque
zcela amatérsky - a také asi špatně – provozovat,“ vzpomíná s úsměvem Linduška,
jak se snažili hrát na sněhu, ledu nebo dokonce i do kopce.
Pétanque jej však uchvátil natolik, že si se známými po
důkladnějším nastudování herních pouček založil v Litovli vlastní pétanquový
klub. „Vznikl roku 2000 a funguje stále. Jmenuje se KLIP, což je zkratka pro
Klub litovelského pétanque. Vymyslel jsem ji já,“ pochlubil se jinak skromný
člověk, který inspiraci pro vznik klubu získal u obdobných organizací v Brně.
 |
Petr Linduška. Foto: zdenek.konopasek.net
|
Později se výrazně podílel na organizaci litovelských pétanquových turnajů. „Ročně jsme začali dělat čtyři až pět turnajů, které dosud budí slušný zájem pétanquistů z Čech, Moravy i Slezska,“ podotkl Petr Linduška. V roce 2007 se navíc mu s kolegy povedl i jeden vskutku husarský kousek. „Podařilo se nám zorganizovat mistrovství České republiky, konkrétně v kategorii žen. Česká asociace pétanquových klubů, pod kterou patříme, nám totiž dala potřebnou důvěru,“ vysvětlil pětapadesátiletý chlapík, jak se republikový šampionát do Litovle dostal.
„Navíc jsme jej pojali trochu velkoryseji,“ poznamenal a
pokračoval: „Samotné mistrovství bylo nakonec tím posledním, co se odehrávalo,
jelikož všechno okolo bylo důležitější.“ Klub zvládl pro všechny účastníky
zajistit velmi kvalitní občerstvení či ubytování. „O celé akci se pak mluvilo
dokonce ještě několik let,“ pochvaloval si Petr Linduška.
Sám nechyběl na stovkách pétanquových klání. „Kromě domácích
turnajů jezdím nejraději do Vojnova Městce na Vysočině. Jeden z tamních hracích
povrchů mi mimořádně sedí a dosáhl jsem na něm několika medailových úspěchů,“
prozradil litovelský hráč, který díky pétanque navázal také mnoho nových
přátelských kontaktů.
„Člověk se seznámí asi s 800 pétanquisty z celé republiky.
Po nějakém čase už je pořádně všechny znáte,“ dodal milovník pétanque Petr
Linduška.